Vy bílé košile

Začal jsem kreslit kružnice,
a myslel že mi pomůže
mělo mi snad usnadnit,
boje života kolektiv.

Stmelit tupou nadřazenost
přezíravost, v košilých bílých se vzorem
skrytou, vzdorem.
chtěl bych k nim necítit zášť

Nezbývá mi však a dostatkem lásky,
vyrovnám snad, bolest z nutného boje.

Je to vždy stejné, a už mě ani nebolí,
už to snad ani není
točit se jako na drátkách
v soukolí.

Bílým košilím, a vám tupcům, necítícím návist
nezkřivím ani vlásek, nebude to potřeba.

Tak jak už se stalo, opilcova pravda,
nechť není
opilcova smrt.