Samota je občas tíživá
Samota je občas tíživá
Anotace: Nesebestředná, promiň
Nikdy nemám prázdnou hlavu
Myšlenky těžknou
A živé obrazy
V ní
Vstávají z hrobů
Až se bojím
Sama sebe
A svých stínů
Ze samoty kouřím
Pálím si prsty
A usykávám
Na poplivané zemi
Nebe mi padá
Za oči
Které se tmí
A vzlykají
Možná na chvíli vědět
Proč
A pak zapomenout
S prázdnou hlavou
Do ulic
Reflektory zhasly
Je zase ráno...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
neumím vyjádřit ten pocit který ve mě ted je a to je dobře protože je to pocit originální stejně jako takhleta směs slov=)
21.12.2008 19:49:00 | Fried Green Tomatoes
Na konci to vybuchuje jako sopka. Nádherné zprostředkování pocitů. Gratuluju
22.11.2008 22:41:00 | JR
...jo, tyhle pocity důvěrně znám. a když už nevím, co s tíživou samotou a ještě tíživějšími myšlenkami, pozvu je všechny na pivo ;)
19.11.2008 16:30:00 | lennerka
Na hnusné myšlenky je dobrá finta, která mně zabírá, dá se pak docela dobře chrupat. Představ si v mysli vysokohorskou lanovku, zasazenou v nádherné krajině, a ty hnusné a smradlavé myšlenky posazuj do jednotlivých sedaček... pozoruj jak se od tebe mrchy vzdalují.
Ti největší machři si dokážou před spaním nemyslet totálně nic... tak to mně ještě nejde. :-))
16.11.2008 10:43:00 | Aťan
Znám pocit, když se člověk probudí uprostřed noci a s nelehkou hlavou... naráz přinde ráno... a jde se dál.
15.11.2008 23:11:00 | NikitaNikaT.
nemám ráda rána ale pokaždé přijdou s prosíkem a čekají že je pustím dovnitř:)
15.11.2008 22:17:00 | jitro