Memento mori

Každou minutu, každou vteřinu,..
Pořád dál a dál hledal způsob jak žít.
Smrt nechtěl znát, nechtěl ji k sobě pustit.
Vždycky večer, když okolí zahalila tma -
sedl si ke stolu a zapálil svíčku.
Její plamen sledoval,
stále, dokola a pořád.
Připomínal mu jiskru, ale čím dál tím víc pád..
Pád do neznáma, pád někam dolů.
Tam někam, kde to ještě nezná.
Svíčku nezhasínal, uhasla sama přes noc.
On vždycky brzy usínal.
Sám, od mala sám.
Bál se, bál se smrti moc, ale byla věc, které se bál ještě víc.
Nebál se toho, že jednou smrt přijde a odvede ho pryč.
Bál se, že ve chvíli, kdy smrt přijde - bude sám.