Zimní radování

Sněhová vločka padá z nebe,
chytám ji do dlaní,
maličko zebe.

Jak ptačí pírko,
z nebe se snáší,
vlasy i tváře
něžně mě smáčí.

A taky mráz,
maluje okenní sklíčka,
štípe nás do tváří,
pálí nás z toho víčka.

Ta bílá peřina,
co prší z nebe,
vždyt každou vteřinu,
chci tu mít tebe.

Tak jsme se dočkali,
Martine milý,
dopřej nám nadílku,
alespon chvíli.

Ať ještě trošičku,
ty zimní králi,
můžem se koulovat,
to jsme si přáli.