Chytni vločku do pusy

Tak zuřivě šílaná a s chtíčem utýct,
snad jen blázen dovede mě pochopit.
Tak ticho na povrchu,
a tak řvoucí uvnitř.
Neumím já sobě lhát,
neumím když toužím psát.
Tohle není žádná báseň,
tak nesuďte mě za rytmus.
Když mámě říkála jsem prosím,
odpověděla úderem do nosu.
Zas a znovu jak kretén,
kretén co zapomněl že je malej pán
a nedokázal se smířit s tím co na talíř mu dali.
Jako Landovi Chcíplý dobrý víly,
jako Gellneruv Přetékajíci pohár,
když pohltila mě Malátného Drobná paralela
a Beatnici se nestyděli za svoje feťáky.
Šak nebojte, já se taky nestydím.
Bla bla bla,
blábolám do větru o tom co mám ráda.
A na co?
Stejně mi to zase vezmeš.
Venku sněží.
Viděla jsem děti,
pokoušeli se vločky chytat do pusu
a najednou já malá holka,
stojím tam taky a nastavuji hlavu do nebe.
Já malý dítě.
A ty by sis chtěl se mnou hrát?
Jenom když chytneš vločku do pusy.