Den po dni, hodinu po hodině

Za domy rostou
všechny možné kytky
ale my si nosíme jenom
ty co vadnou
---

den po dni
hodinu po hodině

jdou mraky louží
něžně jako sloni
co chvíli přejede auto

mám dojem že se
brzy něco stane
že přijde okamžik
na který nepůjde zapomenout

čas si v ten moment vytrhne ruce z kloubů
a Arktidě se vrátí paměť
a všichni zapomenutí piloti
se navrátí s třicetiletým
zpožděním šťastně na zem

a hyeny zase budou lidmi /.../

ale mraky mezitím
jdou pořád dál
až na ně není vidět
a louže je prázdná
a má mysl je prázdná
Venku je cítit lítost a Ježíš
s pistáciovou zmrzlinou
kvůli níž se vrátil na zem
odchází tentokrát už nadobro
a
co chvíli přejede auto
které vystrnadí na chvíli
to příšerné prázdno
mezi podlahou a stropem

vůbec
nic se nezměnilo

***