Pro Martinku

Pro Martinku
Znám jednoho člověka,
který láskou přetéká.
Teď chvilku vám budu vyprávět,
jak tenhle člověk změnil mi svět.
Je to teprv čtyři roky,
co se mi dvě známe,
přesto když se vidíme,
se stále usmíváme.
Podle mě to tři roky jsou,
když dohromady jsme se daly.
Avšak ihned příští rok jsme se odpoutaly.
Já na špatnou cestu se dala
a tu nejlepší jsem nevnímala.
Však později jsem pochopila,
kterým směrem se mám vydat.
A tak jsem jím nakročila
a lépe jsem si nemohla vybrat.
Lenča s Marťou byly dokonalé,
avšak cítila jsem chlad.
A o těchto prázdninách nastal malér
a já nevěděla jak se zachovat.
Když se Lenka odpojila,
semkly jsme se s Marťou k sobě.
Smáli jsme se bok po boku,
někdy až bolestně hodně.
Ale když pak začla škola
a já viděla Lenku,
mrzelo mě jak se chová
i když nebylo to vidět zvenku.
Jedna část byla pryč
a to mě zasáhlo jak bič.
Po čase to však polevilo,
něco smutek odplavilo.
Přesněji bych řekla někdo,
ale moc mi to tam nesedlo.
Kdo to asi mohl být?
Ta nejmileší na světě.
Kdo to asi mohl být?
Ta nejvtipnější na světě.
Kdo to asi mohl být?
Ta nejlepší na světě.
Tak co Martinko,už ji poznáváš?
Je to ta osoba kterou v zrcadle vídáváš.
Ta osoba je víc než si myslí,
nejde být na ní nezávislý.
Je jako tvrdá droga,
co potřebujem každý den
a komu se jí nedostává
je jako zatracen.
Naštěstí já jí mám zatím dostatek.