Dej mi svá ústa.

Dej mi svá ústa,líbej,hřej
a zvěčni tiskem retu síly!
Nebuď mým letním podzimem
jež sněhy zimu opustily.

Únavě čelí hoře svit.
Skleněné oči v kostce ledu,
bodala jehla,v uchu nit,
již okusila sladkost medu.

Nezoufej tolik,dny co jdou,
se mění s noci bez ustání.
V zajetí slunce,pohromou,
nikdy se zimě neubrání.

Nemuč mně teskem,raděj křič,
kdy období se v oblak táhnou.
Úsvitem každým blíž tvá líc
i rety,které k sobě prahnou.

Dej mi svá ústa,líbej,hřej,
nechť život opět spojí síly!
Pak spolu z hrobu povstanem
co cizi už kroky udusily.

Prachnou kost sněhy ovinou.
Na stejné niti skrze jehlou,
zpět naše dlaně ocitnou!
Po smrti rovněž táhnem ve dvou.