Barvy křídel motýlích

Barvy motýlích křídel

V jeho tváři se lítosti brání - jak je to možný
že v těch očích slzy svý místo ztrácí
a co ty vrásky - v nich můžeš číst ten příběh
mezi řádky - co strach nahání a nejen nám

Nemá ani svatozář – on vlastně nemá nic
Není ani bojovník – proč by se bál tak proč asi
nechce být vítěz a všechno předem prohrává

co na tom, že byl sám, že neměl nikoho
kdo by ho měl rád a co máma, kde ta byla
když jí ze spaní volal, když jí hledal
teď je z něj vrah co nebojí se a jde z něj strach

Na lavičkách v parku sedí jako vždycky sám
a kolem jen stromy šeptají - ten příběh z vrásek
ten už každý zná
svůj poklad do krabičky schovává a fotku svojí mámy
na kousíčky roztrhá, proč se na ní tolik hněvá?
ostrou jehlou plamen zahoří - tak to prostě bývá
pustí žilou oči sklopí – a na zem se podívá
sám ve svým světě iluzí - sám v barvách křídel motýlích
v potrhaných žilách stopy bolestí - ty jsou znát
a v jizvách pocit radosti má
pustí žílou... otevírá svůj svět
proudí žilou... bláznivých cest

Když dál kráčí tmou - v šedým světě dní
s hlavou sklopenou - jako tělo bez duše
kdo ho zachrání - tak kdo mu pomůže

jen zrcátko špinavý a prášek podivný
do dveří vchází bez pozvání
a pak sjíždí tu sílu a je to šílený

Pustí žilou....otevírá svůj svět
proudí žilou...bláznivých cest