Růže

Růže

Posloucháš hrozbu v květech zvadlých růží
ty co každý chce, po nich každý touží
když princezny pláčou a navždy usínají
slyšíš jen trny zabodlé v jejích srdcích

Sedíš u ní a slzy tvý do dlaní padají
ten vrah žije s tebou
sedíš tam , kde místností jde strach
bez oken jen s mříží rezavou
Minuty běží, ale jak hodiny se vlečou...

Mlčíš a čekáš co se stane teď
mlčíš a čekáš snad stovky let

Každý z nás stokrát umírá – každý z nás za sebou brány zavírá
umírá princezna – utichá tep
život jí vzal ten růženčin květ

Sedí vrah a zírá tmou
sedí sám a na květech jsi jen mou...

Slyšíš to ticho v růžích cestou trnitou
to, které usne s náladou
kytkou tak vražednou
Sedíš u ní a oči máš zavřený
pocity vraha, víš jak to bolí...

Každý z nás stokrát umírá – každý z nás za sebou brány zavírá
umírá princezna – utichá tep
život jí vzal růženčin květ

Leží tam, kde světlo nesmí dál
leží tam, kde smrt spánek uhlídá
Pláče a s bolestí umírá
ztrácí dech a tiše usíná

Ztrácí se hrad temně zakletý
ztrácí se hrad šípkový...