Odpověď
Odpověď
,,Neumřel jsem...?"
Řekla jsem:
,,Ne.
Ne, protože spolu mluvíme, a já žiju."
,,Správná odpověď", řekl jste Vy.
Ale byla to lež...
Oba jsme lháři.
Jak se jenom tvářit ?
Slovní kopaná se smrtí.
Kdy nás slova zahltí ?
Trochu jsme se dotýkali,
kopali písmena...
legrace je asi potřebná,
když člověk
chce strachy řvát.
Bolest bývá nekonečná.
Častokrát.
Zábavná
smrtelně vážná
konverzace.
Nechce se mi k tomu
vracet.
Bojím se,
zda vlastně žiju...já?!
Nebo taky umírám...
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
prostě umíš
zkusil bych to tak: mrtví neumřou, takže pokud umíráme, musíme být živí, což neni do začátku špatná pozice :)
22.01.2009 00:07:00 | drsnosrstej kokršpaněl
.
... taky, taky.
My všichni.
Průser nastane,
když nám náš Kozina
nenápadně oznámí
"... do roka a do..."
Fčil, babo, raď!
12.12.2008 23:12:00 | a_tao
Ke smrti jednou dospějeme, ale TEĎ ještě určitě žijeme..tak s chutí do toho (žití) :-)
08.12.2008 15:59:00 | Chancer
Tomu říkám vidlička - napíchnuto několik námětů. A pěkně. Hořké, ale jedlé.
08.12.2008 14:16:00 | Marfuša
mám z toho splín...
asi budu taky smutné věci psát
jak jinak se s tím vyrovnat..
08.12.2008 07:47:00 | Mbonita
Zanechává to ve mne smutnější náladu než mám... je to hodně myšlenkové, pozastavila jsem se nad některými slůvky. Dílko jsem četla několikrát, je to svým způsobem působivé... ST! za obsah.
08.12.2008 06:18:00 | NikitaNikaT.