Jako když mrkneš

Klidný nedělní město,
sem tam musíš dát přednost,
ale i přesto,
tvá duše má křehkost.

Klidně si projíždíš,
v autě docela cenný náklad,
najednou venku uvidíš,
co řítí se to na nás.

Otočím hlavu,
modrý auto blíž a blíž,
letím na druhou stranu,
do obličeje letí střepů tříšť.

Někdo tam křičí,
někdo venku líce,
já sedím krčící,
klepu se od krve líce.

Ruce se třesou,
nic netušíc nechci vstát,
tváři mám bledou
a tohle chci nechat si zdát.

Jako když mrkneš,
jako když čekáš na ránu,
v tu chvíli nic nechceš,
než větší života snahu.