Ďáblova zahrada

Ďáblova zahrada

Růže se zachvěly, když vítr je sváděl
Oči se zavřely, když vzýval tě ďábel
Snad z jeho chtíče ten nápad vzešel
Snad z nerozumu si do zahrady vešel

Tam co se růže před větrem chvěly
Tam co na lidi ódy si pěly

Sklonil ses nad kvítkem
Krví tak rudým
Sklonil ses nad kvítkem
Dotykem hrubým
Urval jej pro sebe

Zahrada ďáblova byla
Dlaň plná krve na tebe zbyla
Ač zničil si poupěti krásu dnes rozvitou
Květy si pomačkal a listy zlomil
Jen pro svou bolest slzy si ronil

Krev teče dlaní a vsaje tu do země
Krev teče dlaní skrz srdce z kamene
Zalíváš krví svou ty vražedné růže
Co člověk v zahradě nad ďábly zmůže?
Zahrada ďáblova směje se, směje
Zahrada ďáblova ódy zas pěje

Až příští budou v té zahradě stát
Až příští budou chtít zas do vázy brát
Tvé jméno zašeptá jedna z těch růží
Kořeny pohladí tvou mrtvou kůži