Sinuhete

Sinuhete… pojď se mnou,
vrátíme se do Egypta,
k zeleni řeky Nilu,
ze souhvězdí znovu věštit,

budeme malí faraóni,
vládnoucí dvěma pouštím,
dvěma oázám, nebi
a jednomu olivovníku,

budeme vnímat bahno
a objetí náruče písku,
už nezpívej. Jsi vítěz,
balzámoval’s mě zevnitř,

znovu tak vidět noc,
v níž umírají swingy,
splynout tak se světem
epochy minulosti,

usínat pod pyramidami
a vdechovat krystaly
gigantické samoty,
která jim v záňadří dříme.

Sinuhete… buď se mnou
na mé cestě k předchozímu,
vím, že tam jsem se narodil,
vím, že kdysi jsem vdechoval

tu písečnou duhu,
ten vosk na mých víčkách
je z odmlčených srdcí,
jež kdysi bily v hrudích…

Sinuhete… až usnu,
převezeš mě přes Nil loďkou,
v níž budu touhou
či svící smutně hasnoucí.

Tehdy se zastavím,
chci konečně být v ráji,
před Anubisem budu mlčet,
jen ať uzná, že je konec.

Ať už mě nespaluje,
nevrací na druhou stranu,
jenom pojď se mnou
a můj sen bude splněn.