me city

Ke kusu papíru si sedám,
Do ruky tužku beru
Marně v hlavě rýmy hledám,
Se svými city se peru.

Tys chtěla pomě báseň,
Já přijal tuhle výzvu
Snad nechám mluvit vášeň,
Snad zahojím tu jizvu.

Ta včerejší noc mě mrzí,
Cos řekla, jaký sem a jak mě vidíš
A já ucítil jak mé šance mizí,
A já poznal co kemě cítíš.

Já vím je težké uvěřit,
Mít rád, důvěřovat či milovat
Proto vím že se musím spokojit,
S tím co je, jak to bude a bejt rád.

Mám tě rád a tz to víš,
Sleduju tvé oči, tvé pohyby, a vše co děláš
A doufám, že to jednou pochopíš,
A doufám, že mě jednou poznáš.

Ba(e)ruško moje, snad bude se ti to líbit,
Nejsem žádnej básník, ale dokážu cítit
Snad vezmeš si něco z těch veršů,
Jen otobě sním jen protebe to píšu…