Eclipse

I.

Múza! Múza! Múza! Múza!

A červené tváře
dívky, která napíná
tětivu, v té chvíli před
vystřelením šípu
směrem k žlutému srdci terče.

"Kolikerá, je,
mnichové, múza,
a jaká,
mnichové, je múza?"

Žlutá, červená, žlutá, červená je múza.
Pampelišky jsou v hnědých vlasech múzy,
Norsko je v duši múzy,
úsměv jako u našich dementních dětí
- skoro - je na tváři múzy.
A na zemi sněžné květy, na zelených trávnících.
A chrastící koberec, každý pruh je jiné barvy,
záclona, závěs!

II.

OTEVŘTE HROBY! UŽ JDU!!
Je mi trapně ze samé cudnosti,
vždyť zamaskovat oplzý vtip inteligentním
andělem není tak jednoduché.
Vidím otevřený hrob,
plný kypré, hnědé hlíny,
deska je lehce nadzdvihnuta,
jako v Kafkově snu, počkejte chvíli,
už jdu. Oči se zavřou s klapnutím víka,
černá a černá tma se rozhostí v duši i v těle.

III.

Fialoví, fialoví
Mozartové kráčejí chmurnou ulicí,
pak po mostě legií,
zpívají si v duchu malou árii,
zpívají nahlas, potichu šeptají.
Gigantické oči bláznů
zírají udiveně zpod klobouku,
dlouhého cylindru s fialovou stuhou,
holubi padají z okrových střech
stověžaté Prahy, šustí listí,
křídla mocně třepetají,
v modré řece pluje shnilé prkno.

Prašťte do nejvyšší klávesy,
pak do nejhlubší,
opakujte dlouho...

Běží s rukama od krve,
rdí se, krev stéká
a cáká na kalhoty.

Koulí okem, v té hrozné čtvrti,
z pod čepice, zpod vlasů,
koulí okem, ze strany na stranu,
v té hrozné čtvrti, tak děsivě.

Kouzlí, aniž by mluvila, zpívala, dýchala.
"Mnichové! V čem spočívá krása této múzy?"
"Toť tajemství je," odvětili, "očí, ulic, hrůzy."

IV.

Vanilka, hned potom pomeranče,
usušená kůra, skořice,
kanadský sníh, newyorkský jazz,
zelená tma, žluté rytmy,
divné, divné, to nejsem já,
to, co tu vidíte, to je jen mé tělo,
a já nejsem svoje tělo, mé tělo lže.

Slunce se upíjí brčkem
z těžebních vězí,
jezdí se po šedých pruzích,
kterým se říká silnice.

"Kolikeré vůně, zná, mnichové, múza?"
"Mnoho, ctihodný mistře, mnoho vůní a barev zná múza!"

Toaletní papír za dvacku
je to jediné, co se provdává
v obchodě, kromě vložek,
a všechno je to všem na očích,
a tak si to nikdo nekoupí...
Divné, divné!

Divné! Divné! Divné! Divné! ...