Elegie pro holku na stromě

[ patří Amélii ]

I.

prostě tu smrt setři ze svých rtů
a ze smyčky si udělej
provazový žebřík do nebe

neplakej už a ze slz co ti stekly
si udělej bublifuk
usměj se a foukej do malých zeměkoulí

zvedni svoje unavený vlasy
a ještě jednou si otři krásný oči
dej mi ruku a pojď
se mnou do noci

usneme spolu pod větvovím
někde za nábřežím Vltavy
a nebude už třeba
recitovat verše
budem je radši kreslit do písku
vždyť ptáci uměj zpívat líp

II.

nemusíš přece zapomínat
můžeš si jen hrát s mašlemi
nebo hrát na klavír
tu svou oblíbenou od Beethovena
říkala jsi že
dal průchod tvé bolesti

nemusíš zapomínat
tvé ruce jsou na něco takového
příliš prokřehlé
tvé ruce se ještě příliš třesou
jak bys mohla zapomenout

III.

nechtěl jsem si slova trhat od sebe
ale neumím hrát
ani na klavír

nechoď na okraj
propast je hluboká
mimoto
okraje nejsou nejhezčí část města

promiň mi vesmír
kde je bůh slepý
- bůh sebevrah
vesmír kde se bůh nesmí následovat
ani milovat

IV.

když jsi obcházela s odřenými koleny
kolem místa které jsi zapomněla
zapomenout
já tam stál
ale daleko

slyšel jsem tě mlčet
a ty jsi možná chtěla zpívat
všiml jsem si káry kterou vlečeš za sebou
měla červený kolečka

nemohla jsi mě vidět
byl jsem daleko
nemohla jsi mě slyšet
mlčet
a já jsem nechtěl zpívat
a nebylo kárky kterou bych mohl táhnout za sebou

V.

vždycky jsem stál daleko
a bůh byl vždycky slepý
a ty jsi pořád táhla tu svou kárku
a možná že ta kárka táhla tebe
a vím co jsi v ní vezla
peníze na dluhy
chtěla jsi vždycky
odletět pryč

u doktora ti ale řekli
že to je dobrý a
sundali ti náplast

bylo ti dobře pak na vzduchu
a měla jsi pocit že
je všechno nějak blíž