Zpět

Radši se otočím čelem vzad
naž abych doufal, že budu mít hrad.
Je to zvláštníuctívat minulost
a k budoucnu cítit zlost.
Doufáme, že se něco stane,
něco díkyž čemuštěstí nastane.
Slepě věříme v lepší dny,
ikdyž to lepší pohltil minulosti stin tmy.
Teď jen sledujijak svět ubíhá,
jak okolí kolem oken probíhá.
Světla se slévají až zmizí,
proč je námvše tak cizí?
Proč doufáme ve slunce v noci,
jak nám naděje může pomoci.
Proč neberemevše tak jak bylo,
vždyť mnoho otázek by se smylo.
Proč by už nikdy nebylo,
jeden neznámý význam by nabylo.
Byly by jen fakty nic víc,
nebyl by bratr otce, byl by to srýc.
Život by byl jednodušší a dlouhý,
přesto, že by to byl jen zlomek pouhý.
Pro nás by věčnost trval
a pachut sterea míval.
Proč bychto tak chtěl mít,
já chci nevědět a přesto jít.