Zrnko prachu

Cesta skončí

a já už to vím

protože patříme
větru a dešti
a hvězdné obloze.

Odlesky prázdna

nás děsí

netečným chladem

ale nejdu sám

má dlaň
není prázdná
držím v ní tu Tvou.

Hledáme odpověď

nechceme jít dál

ale konci
se nevyhneme.

Otáčíme se
vzpínáme se
křičíme,

ale cestu
nezměníme.

Zíráme
do kapes
na sebe
do obláčků představ

toužíme
uchovat věčnost

a víme,
že to nejde.

Patříme stále
větru a dešti
a hvězdné obloze

funění vichru
mrazí do morku,

ale jsem šťastný

vím

tak to má být.

Nepouštím Tě

jsem vděčný
životu
že nejsem sám

nakonec dlaň,
co je prázdná

patří umrlcům

a vězte,
že věci jsou prach.

Kráčíme

směr konec

a svist větru
nedovoluje
ani na chvíli
zpomalit
či zastavit.

Ale jsem šťastný,

vím

že tak to má být

a věřím

že ani na konci
ani na cestě

se nevyskytneme
jen jedinkrát.