Prostě já..
Prostě já..
Anotace: mohlo by to být ještě mnohem delší, ale nechtěla jsem to zas s tím obsahem přehánět....
Srdce mé se rozdělilo,
aby pro každou z nich bilo.
Jsem jedna - na dvě poloviny,
každou trápí jiné splíny,
každá chce svět trochu jiný.
První, ta co je víc smělá,
spontánně by žíti chtěla,
stereotyp nemá ráda.
Druhá se s ní občas hádá,
bez plánů se nehne z místa,
chce si býti se vším jistá,
je to trochu egoista.
Jedna chce být lidem skrytá,
druhá centrem pozornosti,
v zájmu očím veřejnosti,
potěšení jí to skýtá.
Jedna fandí revoluci,
druhá radši půjde s davem
ve svém plášti roztrhaném,
s tváří skrytou pod kapucí.
Na dvě půlky rozdělena
- obě nesou stejná jména,
stejné srdce, tělo stejné,
přesto jsou tak nesouměrné.
Jedna ustupuje víc,
udělá i to, co nechce,
jenom aby vyšla vstříc.
Proměnit se rázem v blbce
- to jí jde a celkem lehce.
Jedna radši sama bývá,
mívá ráda ticho, klid.
Druhou samota však svírá,
po boku svých dobrých přátel
šťastnější se cítí být.
Ty dve půlky, obě moje,
vedou spolu dlouhé boje.
Občas se však v jednu spojí,
jedna při té druhé stojí.
Život, blízké, kamarády
obě mají stejně rády.
O druhé maj stejnou starost,
stejně cítí žal i radost.
Ať jsou spolu, proti sobě
- patří ke mně, a to obě.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Tohle se krásně povedlo, líbí se mi moc. Přeji vše nej v Novém roce a spoustu krásných básniček.
29.12.2008 23:17:00 | Psavec
Skvěle popsané, boj dvou "já"
28.12.2008 16:57:00 | JaniHani
Chtěla bych být snem. Tajně proplouvat nocí. Zlehka Ti poklepat na víčko, čechrat Ti Tvé jemné vlasy a dívat se jak spíš. Tiše odemknout bránu tvého srdce a část mě tam uchovat. Plout Tvými žilami jak horskou dráhou. Nahoru dolu doprava doleva tam a zase zpět. Jemně se odrážet od stěn tvé kůže. Chci na chvíli tvou nervovou soustavou se stát. Chci cítit to co Ty. Smích, radost i pláč. Bolest tvou si vzít, spálit jí a rozsypat. Chci myšlenky Tvé znát. Chci hladit je a pěstovat. Chtěla bych stát se okem Tvým a vidět to co Ty. Východ slunce, paprsky dopadající na mořskou hladinu, příliv i odliv, Tvůj stín, sněhové vločky snášející se z nebe a hlavně sebe v Tvých očích a Tebe zase v mých. Chci v řasu Tvou se proměnit, být ta co zadrží Ti slzy. Chci ruce Tvé si podřídit. Jíst, mýt se, loučit se. Psát jako Shakespeare. Být Romeo i Julie, tak plna lásky. A nemít žádné vrásky. Brát život jaký je, tak sladce krutý, krutě sladký. Žít naplno a nechávat se zlákat kouzly opojení. Chci aby Tvoje nohy mohly moji duši nést. Cestou necestou, vědět vždy přesně kam. Být princezna i princ, nebát se pohádkou svou jít. Chci běžet jako dostihový kůň a jen tak někdy zpomalit. Napít se ve studni moudrosti a znovu nabrat plyn. Chci být bokem Tvým a při tom mém vždy stát. Být stoletý prach, co lehký je jak chmýří a víří všechny sny. Zvedá se a usedá zas zpět. Chtěla bych nehtem tvým se stát, když chystáš se ho okousat. Cítit tvůj dech a vědět, že tu jsi. Navždy se mnou spojená…
28.12.2008 14:32:00 | Mannon