Pokrytectví

Příjemné je kochat se vnější krásou,
chutná jak med, voní jak růže,
uvnitř to jinak vypadat může,
líbeznost a špína se spolu pasou.

Líbeznost skrývá lidskou špínu,
klame smysly a vědomí,
chce utišit hlas svědomí,
v drahokam se snaží přetvořit hlínu.

Proč se tvářit navenek šťastně,
když drtí nás obrovské břímě,
proč milovat jenom povrchně,
když chcem být milováni upřímně.

Lidské srdce je plné zloby,
skrýváme v sobě mnoho hříchů.
Vypadat jako obílené hroby?!
Ne! Raději zlomím svou pýchu.

(PS: Jen pro otevřené lidi.)
Nemůžem zahlazovat své viny
a zviditelňovat se dobrými činy,
je nutné důkladně pohnutky zpytovat,
před soudem bychom mohli litovat.

„Vy, pokrytci (farizejové), jste navenek zbožní,
ale vaše nitro páchne zlem.
Což Bůh nestvořil také to, co je uvnitř?
Hrajete si na svaté,
ale nedbáte na spravedlnost a lásku.“
(parafráze ev. Lukáše 11:39-42; Ježíšův výrok)