Do svítání...

Do svítání už vteřin pár,
zbloudilý hlas tělem káže mi,
nezvážíš-li si svobody dar,
nebude teplo ti na zemi.

Nebude nikdy slunce hřát
tvé ruce,jež dotek čekají.
Ústa ztěží budou se smát
na ty,jež lásku hledají.

Nebudeš nikdy svým krokem jist,
stopa se v bláto promění.
Těžko hledáme nových míst,
ztěží tě někdo odmění.

Přes zlato nevidíš skrze sklo,
denně tvou rukou mytou.
Hraješ na dobro a vyhrává zlo,
do srdce kamene rytou.

Svítání zkořenil kostelní zvon,
postel stále je měkká.
kdo nalezl život,nalezl skon,
neb na něj ještě čeká.

Do soumraku už vteřin pár,
stálý den tentýž co včera.
Načase zvážit svobody dar.
Ven z koleje ,která je slepá.