Prach barvy sněhu

Když nota střídá notu,
a jejich pouť tvoří melodii,
nevidíš je, ale jsou tu,
straní se nás, přesto žijí,

tvoje denní realita,
je ale vůbec nezajímá,
jen když tělo kmitá,
a mozek trable zapomíná,

to přičichla si k jejich světu,
novým obzorům kde démoni sídlí,
tam kde rychle věta střídá větu,
nahá jsi před démony co tě vidí,

není kam utéct, když valčík zní,
můžeš plakat, i jinak to prožívat,
až tam na konec všeckých dní,
klidně trp, nebo si zkus užívat,

ta hudba Tě nakonec stejně uchvátí,
není cesta vpřed ani tam a zase zpět,
to co někdo Ti vzal nikdo jiný nevrátí,
a už vůbec to co vzal si tenhle mizernej svět...