V plamenech pekelných hořím

Ve tvých očích se slzi tvoří,
Zatím co mé tělo na hranici hoří
Nechal´s upálit dívku nevinnou,
Co nechtěla se stát otrokiní tvou
Před očami budeš mou skázu mít
Do smrti, kým ty sám budeš žít

Posledné slová rty mé pošepnou
Aby zaniklo ticho pod černo oblohou
"Chci vedět, zda jsem první a či poslení
co umírá pro tvou mysl rozmarní"
A ty zběsile křičíš další klamstva svá:
"Nenaslouchejte! Je to dcera Ďáblova!"

Proklínám jméno tvé, proklínám tisíc krát
Nechť navždy bude se ti o tomhle zdát
Pro tenhle okamžik smrti mé,
Ať tvé telo už víc krát neusne

Oheň celé mé tělo pálí
A mysl se někam vzdálí
Vidím věci, co před lety se stáli
Okamžite ukřité někde v dáli

Teď na ten den často spomínám
Jak prvne si přišel k nám
Temkrát kdybych se na tebe usmála
A bez otálení tvé ponuky přijala
Jak by to byol teď?
Změnil by se snad celej svět?

Místo toho ja křikla: "Ne
Po tvé duši mé srdce neprahne!"
A pad hned strachem jsem ucoula,
Když tvář tvá hněvem se skřivila
"Jedného dne budeš litovat svoje slova
prijedeš prosiť abych nabýdl se ti znova"

Teď snad měl přijít ten den?
No já ti nesplním tvůj sen!
"Ponuký tvé si doteď nevážím
Radši se v plamenech usmažím!
Já nemám hříchu, jenž bych mohla litovat
To duše tvá bude se Bohu muset spovídat"

Tvá tvář slzama se smáčí
A velká bolest v ní se zračí
Duše má už tělo opuští
Když tvůj hlas zapiští:
"Zastavte někdo tuhle popravu
To já měl být kratší o hlavu!"

Tyhle slova už hříchy tvé nesmažou
A ani krev, jenž se ti skví na rukou
Pro mně teď přišel anděl s černými křídli
Abych s ním odešla, abychom spolu vzlétli