Ona

Byla sama, nevěřila,
že ji někdo vysvobodí,
byla dáma, nevěděla,
proč ji každý hned odsoudí.

zahodila celou sbírku flint do žita,
nechápala, proč láska je tak složitá.
Se svou samotou byla skvěle sžitá.
Když se někdo objevil, byla na duši hned bita.

Byla zadaná a přesto sama,
říct:miluju tě! Bylo drama.

Toužila po tom, co nemohla nikdy mít,
jako vrah, který se snaží mít čistý štít.
Toužila po tom, co nestálo ani za zmínku,
chtěla mít čisté šaty na svém ramínku.

Nevěřila, že by mohl přijít ten,
co nevidí v ní kus masa jen.
vzdala se snů o šťastném žití,
její deník byl fakt k zblití.

Byla plná hořkosti,
dehtem promořená až na kosti.

Světlo v tunelu objevilo se záhy,
ten princ však obrátil se zády.
Nechal ji ať přemítá
proč láska je složitá?

Čekala sto dlouhých roků,
než rozhoupal se k prvnímu kroku.
Čekala sto dlouhých let,
než poznal, s kým chce projít svět.

Doufala, že je to spása,
být s ním, to byla krása.

Konečně si jistá je,
že láska existuje.
Umí smát se, radovat,
až do nebe milovat.

Chci už jenom štěstím zářit,
chci se vážně snažit,
abych byla jediná,
kdo tvé srdce zajímá!