Vlkodlak

Objevil se tu zničeho nic,
převrátil stůl, na zem spadl karty líc.
Sekal a hlavy padaly,
trhal a jeho drápy žíly řezaly.

Nikdo nevěděl odkud se vzal,
každý jen v hospodě v tu hodinu pil a hrál.
Najednou rána, dveře na maděru,
dva muži v nich k zemi padali dolu.

Co teď mám dělat?
Do očí se mi dívá.
Na jílci meče,
moje ruka spočívá.

Nevím co dělat,
jak sloup zkameněl jsem.
Měl bych do něj sekat,
jak tasit meč zapoměl jsem.

Pár vteřin nekonečných,
vždyť on se hýbe.
Ale co dělat mám?
Život ke konci se mi line.

Náhle vím co dělat,
meč z pochvy tasím.
Netvorovi se bránit a sekat,
hnáty mu svojí zbraní přerazím.

Meč se s drápy setkal,
pokračuji dále,
vždyť ten zplozenec pekla,
na nohou stojí stále.

Otočka napravo,
seknutí do boku,
rozpřáhnu ze z široka,
seknu, ale jeho hlava je stále na krku..

Nejsem žádný hrdina,
jen nechci zemřít.
Proč mi život chce vzít ta zrůda?
Je čas do ruky ho pevně sevřít.

Pár švihů přesných,
pár kroků tam a zpět,
vždyt já jsem ten silný,
kterých má málo tento svět.

V tu chvíli jsem byl jak berserk,
pařát jsem mu jedním švihem přesek.
Oblouk jsem udělal a zaslech jsem křik,
to tomu bezbožnému jsem vrazil do stehna dřík!

V tlamě jeho zvířecí jsem zahlédl strach,
on už teď bál se mě, nejradši by plách.
Já jsem ten statečný!Já ho zničím!
Díky mně stane se do budoucna ničím.

Ale náhle na mě pohlédl,
a v ten okamžik jsem vůli jeho podlehl.
Bylo to lest a já ji neodhalil,
tím jsem se sám sebe života zbavil.

Vystřelila tlapa,
drápy mi do hrudi zaryl.
Tohle je mému životu špatná zpráva,
osudnou ránu mi zasadil.

Vidím tělo bezhlavé,
svět se se mnou třese,
tak to vidím poprvé...
to je moje tělo přece...