Kamarádská

Jsem vyrovnaná jak nikdy předtím příteli,
v mých očích se slunce, měsíc, dvě hvězdy zaskvěly.
A prsten příslibem je vzpomínání,
byť šperky leží v tresoru, mé srdce není k mání.
Zanechám svoji minulosti a vzpomínky se mění v prach,
vím jistojistě, že právě ty jsi správným směrem na cestách.
Bratr můj, sic ne pokrevní, duše tvá září v dáli,
jak pro námořníky svítí maják, na nějž tak toužebně čekávali.
Příteli můj, bratře, věrný můj druhu,
lásku jsi mi dal, nečekals na zásluhu.
Ta píseň v srdci hřeje mě a plní něhou, soucitem,
věřím, že ještě v životě všichni společně procitnem.
Ta slova kamarádské lásky značí víc,
než dohoření čtvrté ze sta svíc.