Jen přežít

Každý může zemřít,
ne všichni mají štěstí tu být.
Mrtvá těla jsou všude kolem
a dítě u matčiných kolen,
nepřivede ji zpět…
Prý nezaslouží si žít.
Každý přece všechno nemůže mít.
Kdo rozhodl, když Bůh ne,
bez citu a tak bezdůvodně.

On dýchá hustý dým,
když se snažím složit tenhle rým.
Vyčerpaný usíná,
k smrti vyděšený když se stmívá.
Nemít chleba, jen ten strach,
nikde žádná voda, ale jenom prach.
V očích děs a hrůzu má,
na srdci jizvu, kterou nikdy nesrovná.

Jen se dívat jak umírá,
když svou matku objímá,
kde je pomoc pro něj,
když všude se šíří beznaděj.

Dokud jeho srdce bije,
dokud jeho tělíčko žije,
svět je lepším místem s nadějí,
můžeš věřit, že krutosti se nedějí.
Dokud šanci přežít bude mít,
svět se na okamžik zastaví.

V prachu a špíně matku objímá,
na světě se ho nic netýká.
Neví proč zůstal sám,
proč život mu byl odebrán.
Žádná víra žádna neděje,
nic dobrého už se neděje.
V prachu a špíně dítě umírá,
když den se ke konci ubírá…