Tak málo

Tak málo stačí …….. mít lidské Štěstí na dosah ….

Ve víru sněžném, vítr krouží zimní melodii v moll
tam do podloubí, kde v čirém zimním vzduchu tají se až dech .....

plášť přitáhne muž osamělý, starý, ke svým skřehlým ramenům.

A čas si klidně plyne s každou novou vločkou na řasách.

Kdes v dáli, rolniček zvuk známý,křupavé stopy …... ticho noční, prázdné ulice,cos milého mu připomíná z mládí ….

Snad štěstí vánoc …… a rozesmáté tváře za oknem

Osud, ten neúprosně dlouhý film, kde siluety lidí
jak vločka, v holé, natažené dlani mizí,

zapomenutých pár slz, na dětské tváři
a tolik snů a tolik přání, co nestihly se vyplnit…..

Sněží ….. a hebké ticho kolem, .….
spěchat není kam …..

jen stát a pozorovat chumelení ….. kol světla luceren

Do prázdných stěn už dávno stín se opřel
a v krbu oheň dohasíná …..

On ví,že čas už nikdy nevrátí ty chvíle,
kdy nevšiml si ….

Že jen tak málo stačí ………
Že Štěstí tehdy stálo vedle něj.