William & Samantha ve světě veršů

Muž jenž kdysi z louže pil, v alkoholu viděl cíl,
potkal krásnou čistou ženu, život hned měl větší cenu.
Jako světlo v temném světě, věrná láska tiše kvete,
buďte svědky jejich mluvy, slova lásky nechť promluví.

W: Rozkvetlá růže s rudými květy,
vznešený anděl či nahá víla,
moje naděje - též moje síla,
to vše, lásko, jsi pro mne ty!

S: Ach, můj milý Williame,
má jistoto, pevná oporo,
štěstím oba jen zrajeme,
něžná lásko, sladká pokoro.

W: Když jsi mne našla, má touho,
téměř jsem zmíral, těžce jsem dýchal.
Tys oblékla mi staré i nové roucho,
smutek jsem smutnějším přenechal.

S: Pocti mne svou přítomností,
polibkem něžným mě pohosti.
Slunce již svítí na tvoji cestu,
osud ti vybral věrnou nevěstu.

W: Má překrásná Samantho,
vděčím ti za paprsek života,
jenž přines světlo mi do světa,
nepoznám již prohnilé dno.

S: Můj chápavý a nejdražší příteli,
přinesl jsi mi do života mír,
nesmíš být ke štěstí tolik nesmělý,
špatně skončí, kdo cestu mu zazdí.

W: Život bez tebe byl tolik prázdný,
jak krásná Afrodita ráj jsi mi přinesla,
na vyprahlé rty vodu nalila,
temné iluze změnila v krásné sny.

S: Jsi můj oheň, jenž mne zahřívá,
taktéž milenec, který neplýtvá slovy,
přítel, který vytoužená slova mi poví,
jsi hebký šat, jenž mne odívá...

Milenci se v objetí řítí pokojným světem,
nechávají se unášet vševidoucím větrem.
Nešetří polibky, jimiž je mládí zahrnuje,
láska pro ně má nevyčerpatelné zdroje.