Příiš hluboko

Sedím dost tiše, alespoň na to,
aby tu nebyl všude kolem takový rámus.
Celkově vzato, prosedím tu celé hodiny, možná dny…
Naopak, kdybych tu nebyla,
někdo by mě postrádal,
někdo, kdo tu byl třeba i déle než já…
Někdo, kdo si možná myslel, že něco získá…
Někdo, kdo tu možná seděl z donucení…
Někdo, kdo tu možná byl kvůli mně…
A já kvůli němu…
Tak proč tu všichni sedíme?
Jsme moc pohodlní na to abychom byli venku?
Nebo tu sedí příliš mnoho lidí, které bychom postrádali...?