Džungle léčí mou duši
Džungle léčí mou duši
poulí na mě oči.
Ze všech stran.
Tajemné zvuky predátorů
sametově mrazí.
Kroky velkých koček
v zádech.
Ovíjení hadů.
Nádech.
Vůně vanilky, kapek vody.
Nebeské schody listů
zakrývají slunci zrak.
Orchideje majáky vábení,
laskají je motýli zmámení
touhou ochutnat,
krásu i odtažitý chlad.
Dusné objetí pohlcuje.
Jiskří.
Voní.
Zní
jak modlitba první..i poslední.
Smaragdová samota.
Pravá podstata života.
Můj návrat ke kořenům,
kde naslouchám svému já,
jestli ještě říká …jsi pravdivá.
Komentáře (32)
Komentujících (31)
Doporučit
Tisk
Po nebeských schodech jsem s tebou vystoupala do samého srdce džungle.
Nádherné verše, nádherné, ST
02.09.2009 10:25:00 | hašlerka
způsobilas hezkou báseň... příjemně jsem se zatoulal...
a
"Kroky velkých koček
v zádech.
Ovíjení hadů.
Nádech."
:) perfektní
05.06.2009 19:24:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Skvělá, nádherná, pro mne hluboká a pocitová báseň... zamyslela jsem se... občas člověk potřebuje od nějakých věcí vypnout... jít tam, kde se cítíme jako doma, uvědomění si sama sebe... porozumět, uklidnit mysl, načerpat energii a mít opět čistou, uklizenou hlavu...
22.01.2009 21:51:00 | NikitaNikaT.
Je to parádní báseň.
A výhoda mít kam se zatoulat
a rovnou do krásné přírody,
ještě nezničené.
22.01.2009 20:52:00 | s.e.n
Řekla bych, vezmi mě do baťůžku, ale neřeknu. V každé liáně bych viděla hada...Tak se radši Tvou krásnou džunglí budu toulat jen v myšlenkách.
22.01.2009 16:41:00 | Iva Borecká
Já si chodím zdvihat bojovou morálku do hor...toulat se a toulat a odhazovat zbatečnosti..dokud si duch-duše-tělo neuvědomí,že všechno podstatné má a nikdy neztrácí...
Oči se otevřou a začínají se divoce lesknout...a nabylá síla a odvaha chce v jednu chvíli posunout Tatry blíž Beskydům...
Jojo...to jsou důležité věcičky...jednoznačně SSSSSSSST
20.01.2009 22:48:00 | zvířenka
Za pravdu samozřejmě, nějak špatně vidím, asi bych se v té džungli ztratil. Jsou tam vůbec turistické značky? A nějaké hospůdky? Supermarkety, bankomaty?
20.01.2009 22:13:00 | Mario de Janiero
Jsi žena úžasná
pro džungli stvořená
a její kráse zaslíbená
v ni se Ti klaní
všechna její podlaží
nahoře slunce
tváří se moudře...
20.01.2009 21:53:00 | Bíša
Smaragdová samota...
Pravá podstata života...
A tvůj Osud?
Ten se možná chichotá...:-))
ST básníku...nic víc tu bohužel udělit nelze...:-))
20.01.2009 20:11:00 | shakespeares
Hmm...četl jsem se zatajeným dechem,ovšem ten konec,to je třešínka na dortu...
20.01.2009 19:16:00 | jedam
džungle, to je jeden z mých snů a po tomhle už skoro splněný. skvěle!
20.01.2009 17:20:00 | Kristine Clary-Aldringen
Stačí přijít do naší školy ;-)
Taky bych se tam mrknul..možná radši jen přes tlusté okno, ale nenechal bych si tu parádu ujít..a když už tou džunglí procházet, tak s patřičnou výbavičkou :-)
20.01.2009 17:06:00 | Chancer
Džungle? ...tak tam jsem taky nebyl, chjo (takhle nějak vypadá nepředstíraná závist)
20.01.2009 15:30:00 | Aťan
Tak to jsem ti takhle jednou v Lednici objal staletý dub a naslouchal tlukotu jeho srdce.
Pro pobavení všech, zrovna v místě proudové dálnice černých mravenců.
Co ty se mnou udělali…
Jenom ucho jsem mněl nateklé týden.
A toho smíchu okolo…:o)
20.01.2009 12:52:00 | kouzelníček