S lítostí

S lítostí
...Vám oznamuji rozpad svého nadhledu.
Patřičnou dávku sebedůvěry vkládám do obnošené zásuvky v podlaze na nohou a nesním již o životě. Sny mě dovedly ke smrti temné a přítulné jako děvka. Stahuji roletu a rozhlížím se skrz stromy a jejich nenasytnost. Dávám průchod přirozenosti, ale ta se ztrácí v nabubřelé láhvi vína, která ač prázdná, překypuje krásou. Zlo se stahuje nad můj kraj a zasekává pařáty do zvyků z rytiny vzešlých. A ten trapný hlas bez pohlaví. Vstupuje do mozku a opíjí oční bulvy nocí temnou a bez konce. ...štěstí? Jsi oheň. Kráčíš se mnou mým utrpením a zaštiťuješ mě domácím pohodlím a pozoruhodnou nadějí v lepší minulost, která se promítá do nejistých a krutých zítřků.
Odhodím tvoji tíhu a spočinu ve stavu slz a nezralého ovoce.

Umírám ve stínu tvé střechy.
Tvoje oči zavírám a seškrabuji blechy.
Nejistý a ztrápený vyklízím krám.
Blízký a zkrvavený je den, kdy naříkám.
Co jsi udělala, co jsi provedla?
Všechno jsi podělala a sebe jsi podvedla.

Říkáš, já jsem on.
Jsi slepá a naivní.
Nečekáš můj skon.

A v naději se procházím po zemi, která přikryla tvoje tělo. Půjdu dál a moje kolena nepoznají chlad půdy, na které spočívám. Vím, že nademnou září hvězdy, ale nemůžu se podívat. Ten kontrast, ten pohled.
Zabil by mě.
Zabil by tebe.
Zabije nás,
...tenhle svět nespatřených krás.