Toužebná

Myšlenky se rozlétají do dáli
jak ráda zaslechla bych volání.
Volání - postůj lásko nádherná,
nikdo Tě nechce mít tak jako já..

Ta dálka však mlčí nesměle
a já sama lehám do své postele.
Slza však po mém víčku neteče
a lidi pozoruji netečně.

Úsměvy já kolem rozdávám,
aby nikdo nemyslel, že smutně usínám.
Ríkám: "Zítra se to změní!"
Ale jak? Když tu se mnou nikdo není.