o mě

Na co slunce ?
Na co nebe ?
Myslel sem,
že srdce ti dám
a budu mít tebe,
ale každý je na světě sám
a má zase jen sebe.

Tak Slunce už nesvítí,
nemá proč.
Ptáci mi už nepějou,
už dávno pryč odlétli.
Asi tu byla moc zima.
Možná proto jsem se třásl.
Možná proto se mi dech tajil.
stačila kapka štěstí,
já bych se s ní uspokojil.
Ale to už je teď zase jedno.
Protože zase prší.
V dešti bolesti,
kapku štěstí hledám.
Samé neštěstí,
prostě už naději nemám.
Možná přeháním,
možná však ne.
Osudu se nebráním.
Bráním se řeči tvé.
Tvoje slova jak hadí syčení,
tvůj pohled, pro mne - plný ničení.

Křídlo samoty strachem mě znovu ovívá.
Stín bolesti mysl mi už zase zatmívá.
Bylo to nutné.
Je mi moc smutně,
ale vím.
Vím, že je vše jak má být.
Vím, že sám teď musím jít.
Vím, že nemám naději.
Vím, že jsem po pas v závěji.

Zmatená slova,
pevný však žal.
Co za klid,
co bych byl za něj dal.

Doufat a čekat.
Dvě slova.
Říkám si je znova a znova
a stále mi připadají cizí
a jak jejich zvuk mizí,
stále snovu šeptám je do tmy...