Střípek z mozaiky IX. - v barvě nebe před rozedněním

Kdybych tak uměla
nakreslit neořezanou pastelkou
ranní mlhu nad poli
remízky a rybníčkem
(ráno je vídám z autobusu)
prozářenou sluncem !

Kdybych tak uměla
zahrát na pianino
melodie ptačích písní
uprostřed hlučného města
znícího hlavně hlasy cizinců

Kdybych tak uměla
popsat svými slovy
(jak nám to vtloukali ve škole)
barvu, vůni, zvláštní křehkost
zmoklých květů durmanu

Kdybych tak uměla
dotknout se jemně
jak špičky křídel anděla
nezachytitelně pohladit po duši

Kdybych tak uměla
promluvit řečí kapek deště
a dát vláhu vonící zemi

Nic z toho neumím
ale za časných rán
slýchávám občas
příběhy starší než náš čas
které vypráví si víly
než ulehnou