Třináctá komnata

...tisíc úsměvů
v směnárně pro pošetilé,
mé bílé růže,
co jsem si vždycky tolik přála
v krabičce ze snů složené.

Pár vzpomínek,
co zahřejí a napojí mé pouště prázdnoty,
na míle záchranných provazů,
co mi kdo kdy hodil,
desítky zlomených srdcí,
jimž já jsem katem byla,
studně lásky, co dostala jsem od života,
a kterou nikdy nebudu umět splatit.

Miliony plátků kopretin,
když jsem se ptala,
-zda-li má mě rád-

plné knihy zbytečných slov
a
kádě naděje.

Jeden arch nepopsaný Osudem?

Co přijde dál...