Poslouchej
Poslouchej
Slyšíš? Někdo klepe.
To klepání dobře znáš.
Slyšíš? Někdo klepe.
Ty však už si nevzpomínáš.
Rozum káže stát.
Jsi s tím smířená.
Co ti to může dát?
Sama sebe se ptáš.
Je smutné žít ve tmě,
v bolesti uzavřená.
Strach nedovolí ti vstát,
jít ke dveřím se podívat.
Srdce říká jdi,
mnoho ran na duši máš.
Co můžeš ztratit?
Sama sebe se ptáš.
Vnitřní boj prožíváš.
Zvědavost ti nedá spát.
To klepání dobře znáš,
nic špatného se nemůže stát.
To klepání dobře znáš.
Slyšíš? Někdo klepe.
Ty však už si nevzpomínáš.
Rozum káže stát.
Jsi s tím smířená.
Co ti to může dát?
Sama sebe se ptáš.
Je smutné žít ve tmě,
v bolesti uzavřená.
Strach nedovolí ti vstát,
jít ke dveřím se podívat.
Srdce říká jdi,
mnoho ran na duši máš.
Co můžeš ztratit?
Sama sebe se ptáš.
Vnitřní boj prožíváš.
Zvědavost ti nedá spát.
To klepání dobře znáš,
nic špatného se nemůže stát.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
velmi chabé. sice děsně poučné, ale jinak je to i samá obligátní duše a srdce a sama sebe.. nějaký rytmus je vedle toho úplně podružný, nehledě na tom, že některá poezie na rytmu založená ani není (vázané verše ale spíš jo).
můjmilýdeníček sem nepřepisovat a raději to zkusit s poezií. třeba si nějakou i nejdřív přečíst (jinde než v tomto spíš kazícím prostředí)
24.01.2009 20:45:00 | melancholik
poskakuje ti tam rytmus, mas tam dvakrat stejnou vetu, po sobe ve slokach, ja bych se s tim vic pomazlila - pro priste...
24.01.2009 19:43:00 | saddova