Večery zpodzima

Mám rád večery zpodzima
kdy slunce zatíná
. . . . . . . . své spáry do obzoru,
kdy rudá vládne.
Upřu své zraky rudou na gondolu
. . . . . . . . . . . . . . . . a prokleju svět!

Labutě křičí o tvé kráse
a mě to ničí!
. . . . Slunce na obzoru kolébá se
a nechce se mu dolů...
. . . . . . . . Krutý svět!
Děravý a nuzný, už na pohled!

Chci utéct, usnout, umřít...
. . . . . . . . . . . . Milovat.
Opravdu milovat
. . . . . . . . a ne si to jen přát!

A když mohu, nesmím zas.
. . . . . . . . . . . . Chci nový svět, svět bez příkras
a bez mrazení falše,
. . . . . . . . chci narodit se jinde zas!