Volání duše

Zakopat se
Tisíce metrů hluboko
Do ulity ze strachu
Která tvoří se z vědění
Utonout
Ve vlastním pocitu viny
Z něčeho
Co vinou vůbec není

Tak znělo
Tvé přání
Před tisíci
A miliony let
Může to být
Pouhé zdání
Od Té doby
Však nespatřily
Tvé oči
Skutečný svět

Zatratil jsi něco
Co dříve bylo láskou
Zničil jsi spojení
Neviditelnou páskou
Násilím oddělil jsi
Své srdce od mého
V marnost upadla snaha
Dotknout se duše Tebe samého

Přesto jsi se vrátil
Se srdcem svým na dlani
Mé myšlenky jsi zvrátil
Jako predátor toužící po lani

Tisíce a miliony pokusů
Propadly se v zatracení
Našel bys je
V hromadách zhroucených nadějí

Je těžké věřit
Nemožné si troufat
Znovu se Ti svěřit
V probrání z Tvého dlouhého spánku doufat

Není nic jednoduššího
Než nechat Tě v nevědění
A nic horšího
Než dívat se na Tvé sebezatracení

Volám Tě
Slyšíš?
Už zase volám Tě zpět
Ještě několikrát můj hlas uslyšíš
I když znamená to neuspět