Dějiny básnického spolku Jitrocel

Sálem zní tichá hudba a vše je připraven, aby mohl předseda zahájit sjezd.

Básník Ocelová pravda k Tlučhubovi: Byl jsi už v kantýně?
Básník Tlučhuba: Jo. Mají tam zasmrádlý chlebíčky a teplou limonádu.
Básník Ocelová pravda (tiše k Básníku Tlučhubovi): Hele.
Básník Ocelová pravda bleskurychle rozevře kabát. V náprsní kapse má láhev slivovice.
Básník Tlučhuba: To je toho.

Básník Tlučhuba také rozevře bleskurychle kabát, v náprsní kapse má láhev borovičky. Oba se na sebe spiklenecky usmějí a jdou si sednout.

Básník Ocelová pravda : Nevidím nikde Šedého splína.
Básník Tlučhuba: Však on se určitě přižene. Má tu hlavní slovo. Konečně nám vysvětlí, co je to klišé.
Básník Ocelová pravda: Na to jsem zvědav, jak to bude vysvětlovat. Radši si dám před tím panáka.
Básník Tlučhuba: Já taky.

Oba si pořádně zavdají a pohodlně se usadí do křesel. Hudba stále zní sálem a světlo se začíná pomalu tlumit.

Básník Tlučhuba: Je to tu jako v kostele, když končí mše.
Básník Ocelová pravda: Tak to já nevím, já jsem v kostele nikdy nebyl. Ale možný to je.

Hudba přestane hrát a za stolem se odhrne závěs.Ke stolu vchází pět osob. Tři muži a tři ženy.
Usedají k předsednickému stolu, položí vážně ruce na stůl a dívají se do sálu. Přítomní neví, jestli mají tleskat, ale radši se zdržují hlasitých projevů a mnozí měří očima vzdálenost od své židle ke dveřím, kde je únikový východ. Na pódium přiběhne předseda s mikrofonem v ruce.
Předseda: Zdravím vás přátelé na našem slavném sjezdu Básnického spolku Jitrocel. Jak je vidět, naše řady se nám rozrostly. Vítám nové členky a členy. A co bude na programu?
Mávne za sebe a začne hrát rocková hudba. Předseda se vlní v jejím rytmu a jeho taneční kreace vyloudí na tváři Básníka Tlučhuby posměšný úšklebek. Básník Ocelová pravda se kolem sebe ohlédne a vidí, že všichni sedí a nevěřícně pozorují taneční výkony předsedy. Hudba náhle přestane hrát.

Předseda: Přátelé. Zde, na tomto místě, v tento čas, zasedli ke stolu lidé, kteří mají co říci k našemu básnickému hnutí. Z těchto lidí budete volit své představitele, učitele, korektory, posuzovatele úrovně vaší poezie.

Lidé v sále se neklidně zavrtí a netleskají.

Básník Ocelová pravda k básníku Tlučhubovi: To vypadá na cenzuru.
Básník Tlučhuba: To jo.
Předseda: A nyní vám představuji známého básníka Šedého splína. Ti kteří ho ještě neznají, tak jen krátce : Básník Šedý splín je tím bojovníkem, který i proléval krev za zkvalitnění poezie, vzešlé z našich řad.
Hlas ze sálu : Svoji i cizí.
Předseda: Utište se přátelé a vy, Básníku Šedý splíne, proneste svou řeč.
Básník Tlučhuba si nenápadně zavdá z láhve a nabídne i Básníku Ocelová pravda. Ten pokynem hlavy poděkuje, napije a vrátí láhev Tlučhubovi. Básník Tlučhuba si prohlíží své zaťaté pěsti.
Básník Šedý splín přichází na pódium v bezvadném obleku a v klopě má růži.

Básník Šedý splín: Pochopil jsem, že poezii hrozí záhuba a proto jsem se odhodlal, že se stanu já tím rytířem, který ji ochrání. I kdybych měl na tom bitevním poli padnout. Za celou dobu existence našeho spolku jsem slyšel a četl taková zvěrstva, že jsem šel i do osobních soubojů. Nebudu jmenovat.

Básník Tlučhuba (vratce vstává a volá na něho): Jen jmenuj splíne, ať ty tvoje kecy máme už rychle za sebou.
Básník Šedý splín (pokračuje): Ale naopak, znám ty, kteří se snažili a po nocích pracovali na básních zcela nového typu a já, při této příležitosti bych dal básnířkám a některým básníků zelenou. Nechť ukáží, jak má vypadat poezie. Na pódium nyní volám Básnířku Lásku bez hranic.
Básník Tlučhuba ( k Básníku Ocelová pravda): Tak to jo.To jsem si mohl myslet.
Básník Ocelová pravda: Tak na tohle jsem zvědavej. Dáme si panáka.

Oba si zase zavdají a pohodlně se ponoří do křesel. Básník Šedý splín pomáhá Básnířce Láska bez hranic do schodů. Ona má dlouhé černé šaty, poseté flitry a v náruči kytici růží. Zadívá se do hlediště zasněným výrazem a začne hrát tichá hudba.

Básnířka Láska bez hranic recituje.

Oplodnil jsi mne svými myšlenkami,
milenče nocí předjarních.
Byli jsme spolu, zářiví a sami,
kolem nás vznášel se jemný splín.

Oplodnil jsi mne a já se ráda vzdala,
své básně jsi do rána tiše předčítal.
Dnes jsem už tvá, i když jsem byla vdaná.
Čas starým básním se najednou nasčítal.

Básník Tlučhuba pro sebe): No, pane jo. Teď je mi to už jasný.
Básník Ocelová pravda (ohlíží se do sálu): Hele, Básník Zraněné srdce omdlel. Nebo ne?
Básník Švitorka (zavolá do sálu) : Bravoooo!
Básník Namočbrčko (vstává ze židle, tleská a volá: O p a k o v a t, o p a k o v a t !
Básník Laskavý (vstává) : Ano, hlavně to s tím oplodněním. To bylo dobrý.
Básník Hluboká úklona: Je tam všechno, co do moderní poezie patří. Braaaaavo.
Básník Tlučhuba k Básníku Ocelová pravda: Tak mám pocit, že ti lidi za stolem vepředu jsou příbuzní Šedého splína.
Básník Ocelová pravda: A nebo dobře zaplacení důchodci. Tahle šaškárna je vlastně celá sestavená z jeho příznivců.
Básník Tlučhuba: Hele, počkáme, co se z toho vykotí. Do tlamy mu můžu dát vždycky.
Básník Šedý splín: Na pódium nyní zvu Básnířku Lehká a troufalá. Prosím.

Básnířka křepce vyskočí na pódium a zasměje se na Šedého splína. Pak se ukloní a máchne do vzduchu pažemi.
Básnířka Lehká a troufalá recituje:

Bez tebe bych vrchol nepoznala.
tak smutný můj život dosud byl.
O naděje své jsem se tolik bála,
pak jsi mne do paží něžně uchopil.

Nebyla chvíle, nebyl ani den,
kdy básně jsem světu neskládala.
Miluješ mne ještě? Jsi se mnou spokojen?
Šifra je jasná – má láska a tvá hlava.

Básník Tlučhuba (překvapeně): To je normální puč.
Básník Ocelová pravda: Jo, jo. Já ho obdivuju. Kolik ho to muselo stát energie a peněz?
Básník Tlučhuba: Hele, Básník Zraněné srdce se probral z mdlob a už padá do dalších.
Básník Šedý splín: Tak to byla malá ukázka toho, jak má vypadat poezie. Ano, bez zábran, pojmenovat věci pravými jmény, žádné obezličky, měsíčky, hvězdičky, trávníčky. Jít do toho natvrdo. Moderní poezie musí být prostá všech slov, které se stále opakují, rýmy, které jsou násilně šroubované. Musí být čistá a nekonformní.
Básník Ocelová pravda (vstává a volá na Šedého splína): Jasně, s ničím se nepárat a jít rovnou na věc.
Básník Zraněné srdce (vstává celý bledý a rozčilený): Tak splíne, a teď nám konečně vysvětli, co je to klišé. Ať mohu v klidu umřít.
Básník Šedý splín se podívá do sálu, usměje se a pak se nadechne.
Básník Šedý splín: Klišé? To je všechno, co jsem nenapsal já.

Básník Tlučhuba chce vstát, ale Básník Ocelová pravda ho zadrží.

Básník Ocelová pravda: Nech toho. Určitě se najdou jiní, kteří ho za tohle zmlátí.

V sále je však ticho, jen někdo mluví do mobilu. Pak se dveře otevřou a objeví se dva zřízenci s nosítky. Odnáší Básníka Zraněné srdce v záchvatu ze sálu.

Předseda (do sálu): Nebojte se, je to jen slabý nervový záchvat. Tak pokračujeme. Nyní provedeme volbu našeho předsednictva. Abychom se nezdržovali, budeme hlasovat aklamačně.

Básník Ocelová pravda vstane a obrátí se k obecenstvu.

Básník Ocelová pravda: Lidi, nehlasujte. My nepotřebujeme žádné cenzory a kritiky a korektory. Ty ať si je živí splín. Já vám navrhuji něco jiného. Jsem technik, dělám s počítačem. A tak si myslím, že bychom mohli založit vlastní literární server. Ať nás lidi čtou a ať nás sami hodnotí podle svého.
Básník Tlučhuba: Jasně, alespoň nebudeme mít problémy s policií a kavárníky.

V sále je ticho a i na pódiu. Ale jen chvíli, protože se sál roztleská a provolává slávu Básníku Ocelová pravda.

Básník Ocelová pravda : Tak teda dobře. Kdo chce pokračovat dál, tak ať si najde ve vyhledávači SSBJ. Společný server básníků Jitrocele.
Celý sál hledá po taškách své záznamníky, aby si název zapsali. Předseda se obrátí ke stolu a krčí rameny. Pak lidé vstávají a provolávají slávu a rozcházejí se do svých domovů.

Básník Tlučhuba k Básníku Ocelová pravda: A jestli se splín ukáže pod nějakým nickem na serveru, tak mu budu psát komentáře, až se z toho zblázní.
Básník Ocelová pravda: Já taky. Neboj.
Básník Tlučhuba (bere Básníka Ocelová pravda kolem ramen): Ale setkáme se ještě někdy, že? Nebude to konec přátelství, viď?
Básník Ocelová pravda: Jasně, že ne. Já mám nick sedmikvítek.
Básník Tlučhuba. No a já zůstanu Tlučhuba.

Plácne ho přátelsky po zádech a oba se rozcházejí. Světla v ulici se začínají rozsvěcet a Básník Tlučhuba si zapaluje posmutněle doutník. Dává se za Básníkem Ocelová pravda, jak mizí mezi domy.

Básník Tlučhuba: Tak Sedmikvítek. No, to se povedlo.

Vrazí si ruce do kabátu a pomalu jde domů. Na nebi se rozsvítí první hvězdy.

Konec závěrečné čtvrté části