ledová doba

.

nikdo nebyl doma, a tak jako pokaždé
zatáhla závěsy za věčnou bělobou venku
rozsvítila na okně lampičku
všechny květiny z bytu snesla k sobě
hlavně tu s listy sametovými
jako lidská kůže
pustila si nahrávku ptačího zpěvu,
kterou tajně dostala od listonoše
svlékla se
a ležela s očima zavřenýma
vprostřed jara
někdy jí říkali, že je nemocná
ale to přece pozná
v horečce ji bolí
bolí ji
bradavky
jako pokousané
teď se jen ze smaragdové noci
vylíhlo ráno s placentou ve vlasech a na obočí
a když tiskla víčka dost pevně,
skoro cítila, jak mezi prsty drtí stonek petrklíče
mráz je výmysl mrtvol
aby nebyly nejstudenější na světě
velmi zřídka se jí vědomí prohnulo,
otočilo naznak a podplavalo ji
tak jako těsně před usnutím
a velmi zřídka skoro cítila
něčí dech na kůži
jako když vítr ohýbá stébla v pase
ztrácela vědomí
trochu to lechtalo pod žebry ale
oči při tom mohou zůstat zavřené

.