DEKADENCE - I

pojď, pojď se mnou moje krásko,
bude to nové, leč krásné má lásko,
touha mnou cloumá jak silný vítr,
dychtím po tobě jak po krvi upír,
jsem blázen, zblázněný do tebe,
nečekej, má lásko, že půjdeme do nebe,
pekelné brány na nás jistě čekají,
satan s pohůnky nás pohostí na čaji,

připadá mi, že jsi mrtvá už roky,
leč stále mě vzrušují tvé vnadné boky,
když tvrdými údery ukojím pas,
zdá se mi občas, že slyším tvůj hlas,
promlouváš ke mně větrnou řečí,
to když už tělo mé je zbaveno křečí,
musím však přiznat, že krásný jsme pár,
pěstuješ červy chutné, nádherný dar,

pojď, pojď se mnou moje krásko,
ty moje múzo, ty moje mrtvolo,
v něžném objetí pochybné hrůznosti,
zmizelo maso, objímám tvé kosti,
fóbii ze smrti strašný fakt ukojí,
neb podoba má se blíží té tvojí,
postupem času v jednoho splynem,
v životě, ve smrti, v dobrém i zlém,

lid nemá pochopení, zdrží se ovací,
s odporem nehraným hlavy pryč odvrací,
co na tom, že žiju s tebou i po tvé smrti,
šílenost otupí, co staví se proti,
spočinem brzo na oltáři věčnosti,
skončí ty nectnosti, skončí ty zvrhlosti,
pojď, pojď se mnou moje krásko,
bude to nové, leč krásné, má lásko,