DEKADENCE - II

ó má Venuše, má temná Afrodito,
jsi moje extáze, jsi moje nirvána,
mezi námi dvěma není nic skryto,
pojď, budeme rozprávět do rána,
víno nám uvolní jazyky stažené,
dojdou-li slova, přejdeme k činům,
detailně hladím tvé tělo zpocené,
jazykem blížím se k dmoucím se stínům,

chci být tvůj otrok, sluha pokorný,
všechna tvá přání splním bez řečí,
milenec chci být tvůj, něžný a pozorný,
leč když jsem s tebou, cítím nebezpečí,
když naše ústa spojí se v jeden bod,
stisknu tvé rty, až vytryskne krev,
temným myšlenek je to však zrod,
v mojí hlavě se ozývá ďábelský řev,

má krásná modlo, pokusný květe,
motýle bez křídel, čarovná zkázo,
jedovatý had uvnitř mne kvete,
plním tě vodou, má prázdná vázo,
k loži tě připoutám, svléknu jak Evu,
přes ústa nalepím zarudlou pásku,
horor v tvé hlavě čtu z tvého pohledu,
tělo tvé vzpínající se budí mou lásku,

nejprve ukojím největší z pudů,
tečou ti slzy, snažíš se vzlétnout,
děs v tvých očích probouzí zrůdu,
jenž ti bez výčitek chce hlavu setnout,
v podvečer koupu se ve tvojí krvi,
tvé tělo povadlé pokoj mi nedá,
saji tvé bradavky, prsty mě svrbí,
čtyřikrát v měsíci Venuši hledám,