Jak moc....

Večerům teskných,
závojem oroseným,
zní mého šatu
žalozpěv.
Jako píseň sirén,
Jako výkřik noci,
volá,
Jemný hlásek noci
tvé lásky květ...

Nad ránem smutným,
chladem prozářeným
hlas smutku
louky rozechvěl
jako výkřik noci,
jako nádech víly,
volá, volá,
vrať se ke mě,
lásko zpět....
Jako nářek noci,
volá,
někam do bezmoci
jak bez tebe,
je prázdný svět...

Ač nahý stojím,
já žalem hořím.
Živý, mrtvý.
Ledovec...
Svou písní tesknou.
Svou myslí temnou,
volám, volám
Vrať se lásko zpět...
Jako nářek noci...
Jako plamen noci...
Hoří myšlenka,
tvou tvář už nevidět...

Nad ránem smutným,
pláču osamělý,
někde uvnitř
bolest trhá mě...
Proč? Osude krutý...
Proč? Kmotřenko smrti...
Vzala jsi
mě nejmilejší květ...
Proč? Osude krutý...
Vzals, co nosil jsem v srdci...
bys nenavrátil zpět...

Nad ránem smutným,
chladem prozářeným...
Bez tebe,
už smysl nemá svět...