Útíkám

Odešel jsem z ulic
Až k přístavním dokům
Strach dával rytmus krokům
Nehledal jsem nic, chtěl sát život
To, co jsem, není sen
Jsem skutečný, jediný svého druhu

Sám, ale přesto neustále obklopen
V uších zní roky
Melodie, linoucí se jak zápach stoky
Mlátím kolem sebe jako blázen, mám snahu
Zvedat slovem neživé ze země

Nepotřebuju ničí asistenci, jsem patronem
Nikoho a ničeho, jsem desertérem
Dávných dní, jsem reportérem
Těch co přijdou, největším obdivovatelem

Mě stejně děs provází
Hlava se točí, nemoc si bere tělo
Uchráním jen myšlenky
Před lidmi, jako krysami
Stavím orlí hnízda, daleko za ...