Třináct
Třináct
.
Když nabral jsem blínu plné hrsti
a utopit v řece se já chtěl,
vzpomněl jsem na tvoje prsty,
jak dotkly se mě, žel.
Ten dotek pálil jak žhavý uhel,
i chladil jako led,
chvíli pálil, pak zas hladil,
ochutnal z tvých retů med.
Přede mnou jsi unikala v dál,
za tebou jen zmar a slzy,
zůstal jsem tu sám a sám,
říkal jsem si zítra,
za měsíc, za rok či dva,
zkrátka brzy ...
(Dnes je mi třiapadesát a mohu říci: Nikdy!)
.
Autor Zasr. romantik, 14.02.2009
Přečteno 493x
Tipy 34
Poslední tipující: Holis, Skalsky Pavel, labuť, Mario de Janiero, Lilly Lightová, hezule, NikitaNikaT., LucQa, Kars, Psavec, ...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
Zdá se, že život vedl Tvoju ruku k nápsání těchto slůvek, řádků... plných vzpomínek, lásky i jakéhosi smutku.
15.02.2009 11:43:00 | NikitaNikaT.
