Vrah a syn...

Jsem pořád tady,
ačkoli divné se to zdá...
Jsem tady otče, čekám na tebe.
Sedím a čekám, opuštěn a sám...

Jsem pořád ještě tady, vím
že sis to přál...
Jsem tady, zmožen,
Probodnutý nožem,
krvácím
a čekám, dál...

Jsem tady Otče, tvůj jediný syn...
Pamatuješ? Čím býval jsi mi?
Když v samotě ses utápěl,
Dni na den smrti podcházel,
Čím býval jsem Ti já?

A teď? Kde jsi teď? Když
pláču sám v temnotě, kde jsi?
Když toužím po dobrotě?
Když nad marností vzlykám?
Kde jsi když hořím?
Vzpomínám?
Když nebe na mě padá?
Kde jsi otče jediného syna,
jehož život zvadá...?

Kde jsi Otče, kde?
Kde je teď tvůj práh?
Kde jsi...Když sedím, čekám
vzpomínám, opuštěn a sám...

Neboj, nemusíš mít strach...
Na naši „Lásku“ dávno used prach...
Neboj se, svou cestou v temnotě
Půjdu raděj sám,
než bys ruku pomocnou
v budoucnosti vyčítal...
Však opodál, vidím tvou tvář...
Jak vzdouváš se ve snách,
že na hovno jsem syn,
že nevěřím tvým lžím,
Tak řekni otče, čím jsem ti?
Čím..!!!

Nevěřím Ti otče, tvá slova jenom prach
Snad nad hrobem si vzpomeneš,
čí jsi vlastně vrah...
Kde jsi otče kde,
když sedím zraněn v temnotě?
Cožpak otče nevidíš,
Teď zabíjíš i mě...