Dar a nebo prokletí???

Znám dívku...
odmala zvlaštní tvory vydívala,
ale rodina se jí jen vysmívala,
když divné hlasy slýchavala.
Zdála se zvláštní a podivná,
nebo jen odstrčená a tajemná?
proč si sní o tom nikdo nepovídá?
Žádný dobrý kamarád,neřekne jí,pojď si hrát!
Každým dnem je jen smutná,
zlá myšlenka ji v hlavě vrtá...
Proč má žít dál,když jí tu nemá nikdo rád?!

Nebo že by snad???!
Někdo vedle ní stál...
odpověd na její otázku jí konečně dal:
Je to dar a né prokletí,
takoví lidé,rodí se po staletí.
mají pomáhat zbloudilým duším,
proto jejich nářky,doléhají Ti k uším...
Tak neplač,ty slzy Ti nesluší...
Řekl pojď,od teď budeme přátele,
ztrápeným duším pomáhat i nadále budeme.
Společně to zvládnem hravě,
tak nepřemýšlej o sebevraždě!
jednou řekl:,,Miluji Tě,navždy lásko hlídat chci Tě!"
Všechno co slíbil,to splnil.
Dívka zažívala nejkrásnější chvíle chvil:
smáli se o povídali,verně jeden druhého milovali,
jak slíbili tak pomáhali...

Tak proč je ta dívka dnes tolik smutná?
Vždyť by měla být šťastná,
našla lásku svého života...
ale zjeho těla již život vyprchal...
stále slyší ten hlas,,Je nám to líto,zlomil si vas"

Teď na zemi klečí,
na všechny křičí...
chce si život vzít a být stále sním!
Stěžuje si na nespravedlnost žití...
stále se jen mračí,ječí...

Ale jedno už ví,
teď už ví,
že prokletí není v ní,
teď ví že prokletí je žít bez něj v tomhle století...
Hlasy slychavá i nadále,
ale už jim nepomáhá...
Ta představa,že žije zase sama,
bez pochopení,bez lásky...
tak to už nezvládá...
Ale........
Přes den jen smutná bývá,
noc očekává...
Protože po setmění může svou lásku viděti,
proto si zamilovala své prokletí...

Cítí chlad,a slyší ten nejkrásnější hlas:
,,Už neplač,ty slzy Ti nesluší"
Ano,slunce už zapadlo...Konečně...