...
...
Anotace: Název se mi nějak nepodařilo vymyslet tak, aby byl přiléhavý... tak to nechám na fantazii každého z vás. PS: díky Kozorohu... :o)
vzpomínky?
Tlačí na botách srdcí
jak kamínky,
které omývá nekonečný čas.
V mlze neúspěchu se ztrácí
všechno to krásné,
ale zůstává víra, že snad
jednou bude líp...
Podej mi ruku a pojď
hledat úsměv na vrásčité tváře
našich starostí.
Vdechni si stříbro do vlasů
a opij se krásou podzimu
života.
Poslouchej tu hudbu blízkosti
hladících dlaní
a věř očím, které se lesknou
jen pro tebe...
protože nikdy nepřestanou.
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Má dávno zapomenutá moudrost, co jsem našel kdesi ve svých komentech snad vlije trochu moudra do Tvé mysli...
Nikdy nic nekončí,
jen se to mění,
pak náhle zdá se Ti:
"Co bylo, není!"
A chceš-li, co bylo,
vrátí se zas!
Jen nesmíš vnímat jak
pádí ten čas!
Když srdce svět vidí
jen lásky očima,
na rozdíl od lidí
běh času nevnímá...
03.05.2009 17:02:00 | Kozoroh 1
Opravdu moc krásná báseň! Myslím, že název někdy není ani za potřebí! ST :)
10.03.2009 20:05:00 | Anne Leyyd
Děkuješ? Nevím zač!
Nemám pocit, že snad
sejmul bych z očí pláč,
ač činil bych tak rád!
Ret můj, ten neslíbal
ty rosy sestřičky,
s Tebou jsem nebýval,
nebděl nad Tvými sny...
Náruč má nebyla
tou, která zkonejší
žal, co Tvé srdce má
v té bídě vezdejší!
Mám snad jen jedinou
pochybnou zásluhu,
že snad jsem básní svou
kdes dotkl se Tvých snů...
A do vrásčité tváře starostí pohlížet máš ještě dost času...;o)))
26.02.2009 13:03:00 | Kozoroh 1
I podzim života může být krásný,
krásné jsou vzpomínky, člověk se zasní,
někdy se podaří sny změnit v realitu,
rozhlédneš se a řekneš, dobře, že jsi tu...
26.02.2009 07:25:00 | nejsembásník